"Jsem rád, že jsem Vám mohl pomoci" - príjemný zážitok cestujúceho - všetko je o ľuďoch...

Marek Šálek

Vlak z Plzně do Prahy se rozjede, blíží se průvodčí a ouha: moje šrajtofle i s lístkem je fuč. Panika. Asi zmizela, když jsem v nádražním bistru datloval do kompu. Tašku jsem nechal povalovat u nohou, peněženka z ní určitě vykukovala, kdo by nevyužil příležitost, že jo… Průvodčí otevírá dveře do kupé. Něco koktám. „Jediné, co pro vás pane, můžu udělat, že vám odpustím pokutu za černou jízdu. Ale v Rokycanech si musíte vystoupit, dál nemůžete pokračovat.“ To chápu, říkám, přesto trochu fňukám. Vážně nevím, co si počnu v Rokycanech bez peněz, odnese to moje žena, která pro mne bude muset přijet. Průvodčí se slušně loučí a odchází do dalšího vagonu. Rokycany se neúprosně blíží. Když vlak začíná zpomalovat, pan průvodčí se vrací: „Poslyšte, dělám to už dlouho. A myslím, že umím odhadnout situaci. Pospícháte do práce a opravdu nemůžete najít peněženku. Takže navrhuju, že vám koupím akční jízdenku a zaplatím ji ze svého. Až odbavím zbytek soupravy, domluvíme se na podrobnostech. Berete?“ Aby ne! … Později, to už jsou Rokycany daleko za námi, si vyměňujeme kontakty, abychom se mohli vyrovnat. Mezitím telefonuje paní pokladní z bistra, že peněženku našel nějaký zákazník a vrátil ji. Sice bez peněz (moc jich tam nebylo), zato se všemi doklady včetně platební karty, lítačky, řidičáku, občanky… O pár hodin později píšu panu průvodčímu s prosbou o číslo jeho účtu. „Vážený pane Šálku, číslo mého účtu je XXXX. Jsem rád, že jsem Vám mohl pomoci a přeji, ať se Vám dále dobře cestuje s národním dopravcem České dráhy. S přáním hezkého dne, Petr Šorm.“