Prihlásiť sa Prihlásiť sa | Registrácia Nová registrácia
Rescue Online | Na expedíciu | Reportér 24

Cesta je ciel...
Označenie inzercie
Na expedíciu

ISSN 1337-8481   Dnes je 8. 5. 2021, meniny oslavuje: , zajtra
RSS Export článkov
Top panel

Aleksandr Starostin: Vrátil jsem se z cyklo výletu po Finsku, který doslova převrátil můj vztah k Finům.

redakcia SOLDátum10. 01. 2016 22:29:44TémaCyklocestovanie
Roman Ficek | Chtěl jsem jednou popsat své zážitky z Ruska. Možná to nakonec i udělám. Teď jsem ale díky  @Fbeyeee narazil na zajímavý pohled ruského cyklisty. Pohled z druhé strany. Tady je můj překlad:

Proč je turistům dobře ve Finsku, ale mizerně v Rusku?

Trasa procházela finským venkovem, silnice – nezpevněné. Přespávání – mimo kempy. Málokdo ví, že ve Finsku je nocováni pod stanem povoleno všude. Hranici a celnici na kole projedete za pět minut bez fronty (Pozdravuji automobilisty!). Hned od hranic začínají cyklotrasy, ale dál na venkově zapomeňte na asfalt a podobný komfort.
O finské dopravní infrastruktuře už bylo napsáno mnoho, stejně tak o Finech samotných, kteří se v různých „Zvláštnostech národního rybolovu“, a také v našich myslích, jeví jako nějaká neotesaná nemehla. Kterákoliv země – to jsou především lidé, a tihle mě překvapili. Pár příkladů zajímavých z hlediska kulturologie: přijeli jsme do muzea vesnické architektury ve městě Imatra, bohužel měli zavřeno až do konce června. Potkali jsme majitele muzea, který okolo projížděl v autě. Ochotně otevřel muzeum – všechny místnosti původní finské, s vesnickým náčiním, přátelsky nás vyzval k prohlídce a sám zase odešel k autu.
Ani slovo o vstupném, ani žádné obavy o drahocenné muzejní předměty, tak jako v našich skanzenech a podobných muzeích, kde je v každé místnosti po jenom zaměstnanci. Druhý příběh: holčina, prodávající zmrzlinu, si všimla, že prohlížíme mapu, přistoupila k nám, aby zjistila, jestli je vše v pořádku. Když zjistila, že nám nemůže pomoci, zavřela svůj stánek a přivolala svoji matku, sedící nedaleko, aby nám pomohla. Její mamka, hovořící trochu rusky, nám poradila, ještě k tomu odněkud přinesla a dala nám podrobnější mapu. V podstatě drobnost, že? Jak příjemná ale.
Tím ale náš kulturní experiment nekončil. Vpodvečer, po projetí více než 80 kilometrů po nezpevněných cestách, nedaleko od vesnice Suokumaa, se nám nedařilo najít cestu k jezeru. Všude příliš mnoho pěšinek a pěšin. Rozhodli jsme se stopovat v tomto koutě jen vzácně projíždějící auta, abychom se zeptali na cestu. Zastavilo první (!) auto. Řidič – svlečený do půl těla, rezatý vousatý Fin a s ním jeho milá partnerka. Vysvětlili jsme, že chceme přenocovat u jezera, dál od lidí a blíže k vodě. Naše přání pochopili. Pokusili se nakreslit nám mapku cesty. Neúspěšně. Požádali, abychom počkali deset minut. Odjeli, a co si myslíte – vrátili se na kolech. Doprovodili nás několik kilometrů po lesních cestách k jezeru. Tento pár žije na samotě a chová koně. Viděli jsme překrásné koně v polích okolo.
No a poslední příběh: po ranních šedesáti kilometrech, ujetých pod žhavým sluncem, jsme požádali o vodu jednoho z farmářů pracujících na poli. Farmář se nenechal rušit od práce, jen rukou ukázal směrem ke svému domu a vyzval nás „jděte se napít, voda je v kuchyni“. Úžas! Myslíte si, že to jsou drobnosti? To ale přeci není nějaké Německo, to je Finsko, tady hned vedle, vedle ruských hranic, přesto jako z jiného světa!
Jak je to možné? Proč tomu tak je? Během pobytu tam jsem si neustále kladl tyto otázky. Můj patriotizmus a moje národní hrdost stále podrýval mrzký pocit bezmoci a újmy. Stejná příroda na obou stranách hranice, stejné břízky, borovice, kamenné srázy a slatiny. Samozřejmě, že severská příroda není nejvhodnější k pěstování různých plodin a k chovu hospodářských zvířat (tak se u nás obvykle vymlouvají), přesto jsou pole ve Finsku obdělána, všude krásné hospodářské samoty. Lidé chovají koně, někdo kozy a krávy. Na každém rohu poštovní schránky s denním tiskem.
Stavení nezamknutá. Čisté silnice – nikde žádný nepořádek. U každého jezera loďky a chaty s ohništi pro veřejné užívání. Ve větších městech cyklotrasy, které nekolidují se silnicemi.
Policii jsme za celý pobyt neviděli ani jednou. Obecný pocit, že si národ vše uzpůsobil pro sebe, pro své potěšení a komfort. Příroda nezničená – během jednoho krátkého pobytu uvidíte zajíce, lišky, soby. U nás jsem například, za deset let viděl lišku pouze jednou. Zato policii se svými kontrolními stanovišti potkávám v pohraničí neustále. Pětkrát mně kontrolovali pas cestou od Lesogorska. Zajímavé proč? (jestliže autor myslel směrem k finským hranicím, tak je to trasa pouhých 5 km) Dvakrát se pokoušeli úmyslně nás vylekat, nebo srazit autem.
Už se ničemu nedivím. Hodně let se toulám po Rusku. K doplnění celkového obrazu o vyprávění o Finsku přidám ještě několik svěžích epizod (z mnoha) o „ruské pohostinnosti“, z této sotva načaté cyklistické sezóny. Na květnové svátky jsme vyjeli do okolí vesnice Khiytola na severním břehu Ladožského jezera. Zahlédli jsme požár v polích a osamoceně stojící domek, ke kterému se blížil oheň. Spěchali jsme po cestě k domu, varovat před blížícím se nebezpečím. Z domu vyběhla babka, a aniž by nás nechala pusu otevřít, hned křičela „Co jste si tady zapomněli? Cesta nikam nevede. Jeďte, odkud jste přijeli!“ Řekli jsme, že jsme chtěli jen upozornit na požár za domem. Sevřela rty. „Kouknu se. Vy táhněte.“
Druhá epizoda: píchnul jsem kolo, zdržel jsem se, kamarádi poodjeli, snažil jsem se stopnout auto, abych se na cestu zeptal. Hodinu jsem stopoval, okolo projelo asi čtyřicet aut, předtím než zastavila otlučená devítka (Lada Samara 2109), řidič veterán z války, hluchý na jedno ucho, ten pomohl.
A třetí epizoda: pod Kamenogorskem – vyjeli jsme z divokého lesa k nějaké usedlosti s fontánkami a krásným domem – řekli jsme si, že se zeptáme, kam cesta pokračuje – vyběhl tlustý majitel s prasečíma očima, ve kterých byl čitelný utkvělý strach, že přestože schovaný s nakradenými penězi v této pustině, jednou přijdou a zeptají se „odkudpak?“. Samozřejmě se z jeho hrdla místo přivítání vyvalily hrozby: „Kam sem jedete? Psy na vás pustím. Zmizte!“ Takový kontrast, taková „pohostinnost“. Proto jsem během putování po Finsku přemýšlel především o naší vlasti.
Když jsem jel zpět, už v Leningradské oblasti, koukal jsem se na okolí jinak – na všechny ty smetiště, nepořádek, rozvrat. Vnímal jsem, že jediné pole u cesty není obdělané. Převážně pusté vesnice, nebo špinavé továrny a kombináty (pozdrav Světogorsku!), nebo soukromé domy se zaparkovanými džípy, obehnané vysokými ploty, kolem smetiště z odpadků, válejících se pneumatik a podobného odpadu.
Všechny cesty k jezerům zavaleny tak, že je nemožné projít. Ještě častěji se k jezerům nedostanete z jiné příčiny – všechna jezera a dokonce celý sever Ladožského jezera je nelegálně zastavěn. Všichni mají psy a džípy. Veřejná místa s takovým množstvím odpadků, že ačkoliv jsme se to všechno snažili na kolech odvézt, někdy po tři dny tahajíce odpadkové pytle, ten bordel je nekonečný. Co dodat, jestli dokonce celnice, ještě zavřená, území z ruské strany v Brusničnom – zasviněno tak, že to slovy nejde ani popsat.

Tak a otázka: jak s tím žít?

originál článku: http://bit.ly/1i56YdL
- korektury a připomínky jsou vítány
 
 
zdroj: Roman Ficek FB

Komentáre k článku:

Komentovať môžu:
registrovaní menom
registrovaní nickom
›VŠETCI‹

UPOZORNENIE: Zo strany vydavateľa novín ide o pokus zachovať určitú formu voľnej komunikácie – nezneužívajte túto snahu na osočovanie kohokoľvek, na ohováranie či šírenie údajov a správ, ktoré by mohli byť v rozpore s platnou legislatívou SR a EÚ alebo etikou.

Komunikácia medzi užívateľmi a diskutujúcimi ako aj ostatná komunikácia sa v súlade s právnym poriadkom SR ukladá do databázy a to vrátane loginov - prístupov užívateľov . Databáza providera poskytujúceho pripojenie do internetu zaznamenáva tiež IP adresy užívateľov a ostatné identifikačné dáta. V prípade závažného porušenia pravidel, napríklad páchaním trestnej činnosti, je provider povinný vydať túto databázu orgánom činným v trestnom konaní.

Upozorňujeme, že každý užívateľ za svoje konanie plne zodpovedá sám. Administrátor môže zmazať príspevky, ktoré budú porušovať pravidlá diskusie, prípadne budú obsahovať reklamu, alebo ich súčasťou budú reklamné odkazy. Vydavateľ novín a redakcia nezodpovedá za obsah príspevkov diskutujúcich a nenesie prípadné právne následky za názory autorov príspevkov.

Pridať komentár
Slovenka  rozhovor o Cernobyle
Označenie inzercie
ZIVOT rozhovor o cestovani
Označenie inzercie
VIZOVA POVINNOST PRE OBCANOV SR A CR
Označenie inzercie
AKTUALITY rozhovor o cestovani
Označenie inzercie
Expedicia Cernobyl 2016  - 30. vyrocie tragedie / Bielorusko
Označenie inzercie
Expedicia Jordánsko-Izrael 2017 februar
Označenie inzercie
Transsibírska magistrála v studiu Reporter24
Označenie inzercie
100. výročie VOSR - Expedícia St.Petersburg 2017
Označenie inzercie
Zakarpatska Ukrajina
Označenie inzercie
Expedicia Jordansko Izrael
Označenie inzercie
CESTOVANIE
Označenie inzercie
Vyhľadávanie
Posledné komentáre

100. výročie VOSR - Expedícia St.Petersburg 2017
Označenie inzercie
Zakarpatska Ukrajina
Označenie inzercie
Expedicia Jordansko Izrael
Označenie inzercie
CESTOVANIE
Označenie inzercie
Bottom panel

© naexpediciu.sk všetky práva vyhradené. Obsah novín je chránený autorským zákonom č. 618/2003 Z.z. a medzinárodným právom.
Prepis , šírenie, či ďalšie kopírovanie tohto obsahu alebo jeho časti, a to akýmkoľvek spôsobom je bez predchádzajúceho súhlasu vydavateľa alebo autora článku zakázané.
Design: © Mgr. Matej Fraňo Logo a názov novín: © Miloš Majko
Noviny sú aktualizované priebežne.
Články uverejnené na naexpediciu.sk neprechádzajú jazykovou korektúrou.
Redakcia a vydavateľ novín nezodpovedá za obsah autorov jednotlivých príspevkov. Redakcia a vydavateľ nenesie prípadné právne následky za názory autorov príspevkov a príspevky v diskusiách uverejnených v novinách.

Farby laky

Webdesign