"A ten Egu se rozhodl jet až na konec světa..."

Bratislava |   Jeden z minulotýždňových teplých letných večerov sa na námestí pri Eurovea pod pamätníkom  Milanovi Rastislavovi Štefánikovi stal priestorom, kde sa s priaznivcami cestovania o svoje zážitky podelil  Dan Pribán s kolegom.

Práve on na dnes už svetoznámych žltých  Trabantoch precetoval  Hodvábnu cestu v Ázii, najchudobnejší  Africký kontinent zo severu na  Juh až na Strelkový mys a iba nedávno celú Južnú Ameriku. Je to výkon hodný obdivu a uznania a iba tí, ktorí niečo pri cestovaní videli a zažili vedia, čo takáto cesta prinesie jej aktérom.

Dan patrí do kategórie ľudí, ktorí nepoznajú slová  "to nejde"...

Jedna malá rozpávočka o Trabante  Egu:

Bylo nebylo... a teď něco krásně pozitivního! Trocha milého čtení na dopoledne. Chcete k Vánocům pohádkovou knížku o trabantích cestách? Nám se ten nápad fakt líbí a první kapitola taky. Že budeme inspirací pro pohádku nás nenapadlo ani ve snu.

Na světě je spousta aut. Existují auta malá, velká, ještě větší, s jedním motorem, se dvěma motory, auta formule na rychlé silnice, silná auta do terénu jako jsou hory nebo pouště. A které auto na světě je to nejlepší, nejrychlejší a nejkrásnější ze všech? To se přesně neví. V továrnách stále vymýšlejí ta nejlepší auta.
Jednou se takhle zase čekalo na nové nejlepší auto. Když se ale brána továrny otevřela, stalo se něco, co nikdo nečekal. Zakloktal motor a vyjelo auto podivné. Bylo maličké, pomalé, ošklivé, zranitelné a hroooozně smrdělo.

Všichni se tomu autu smáli. Od té chvíle se ví úplně přesně, které auto na světě je to nejhorší ze všech. Jmenuje se Trabant.
Lidé se s ním báli jezdit ve dne, aby se jim nikdo nesmál. Ale báli se i v noci, protože málo svítilo. Báli se s ním jezdit do kopce, protože ho museli někdy tlačit ale báli se s ním jezdit i s kopce, protože moc nebrzdilo. A tak s ním jezdili jen tam, odkud by se mohli pohodlně vrátit pěšky domů. Trabantů se vyrobilo strašně moc, ale jen jedno na světě se jmenuje Egu. A ten Egu se rozhodl jet až na konec světa.

Ať se mi všichni smějí, říkal si. Nemám, co ztratit. Alespoň to zkusím. Pojedu tam, kde končí silnice pro rychlá auta a pak dál po necestách s loužemi a kamením. Pojedu horkem, pojedu zimou, pojedu tak dlouho, až dojedu na konec světa. Ale proč tam vlastně chceš jet, ptali se všichni? Protože mi nikdo nevěří. Protože jsem to nejhorší auto na světě...

No a následne už iba príjemný zážitok z rozprávania  Dana Přibána  v Bratislave, ktoré prinášame na VIDEU.

Na záver rozhovor exkluzívne pre našich čitateľov. Tak čo, dá sa to?

- - -

Záver večera - dobré pivo a slovenské bryndzové halušky v jednej z bratislavských pivární...