17. června 1944 Island vyhlášen republikou
Prvními obyvateli Islandu byli pravděpodobně Keltové a Norové, kteří se dostali na ostrov v 9. a 10. století. Vikinští náčelnící zakládali tzv. thingy, což byly místní sněmy, které urovnávaly spory mezi osadníky. V roce 930 n. l. byl založen Alþing, tento národní sněm se pokládá za nejstarší evropský parlament. Jeho rozhodnutím bylo přijato křesťanství. Ve 13. století se islandští náčelníci podrobili norské nadvládě. V roce 1397 se Norsko společně s Islandem dostalo pod nadvládu Dánska, následkem toho se dostaly státy do hospodářského úpadku, až v roce 1874 byla dosažena autonomie. Důsledky výbuchu sopky Askja v roce 1875 zničily islandskou ekonomiku a způsobily velký hladomor. V průběhu dalších 25 let 20% obyvatelstva emigrovalo především do Spojených států a Kanady.
1. prosince 1918 se Island stal suveréním a samostatným státem. Island měl s Dánskem společného krále, a tudíž s ním byl v personální unii. Dánsko se až do odvolání staralo o obranu islandských vod. Smlouva o personální unii byla platná do roku 1940. Islanďané žili v neutrální zemi bez vlády a svoji neutralitu si hodlali udržet. Pro válečné období byla utvořena tzv. válečná rada. Ani po okupaci Dánska vláda nepřijala britskou nabídku ochrany. Britové ze strachu, aby Island neobsadili Němci podnikli bleskovou operaci „Fork“ a 10. května 1940 Island obsadili. Roku 1941 převzali obranu Islandu zatím neutrální Spojené státy ameriské. Na to Islanďané přistoupili s podmínkou vyklizení Islandu ihned po skončení války a respektování suverenity Islandu. USA na Islandu vybudovali americkou základnu ve městě Keflavík, dnes je zde mezinárodní letiště, a rozmístili na ostrově radarové stanice. Diký Američanům rapidně poklesla nezaměstnanost. V době nejvyššího stavu měly USA na Islandu 47 000 vojáků.
Už od začátku 30.tých let někteří lidé byli pro zrušení personální unie s Dánskem. I obrana Islandských vod již po obsazení Dánska Německem nebyla možná. Proto od roku 1942 probíhaly přípravy na změnu státního zřízení. Smlouva o unii s Dánskem byla vypověditelná roku 1944. Na žádost dánských velvyslanců a Američanů byl až roku 1944 Alþingem schválen návrh zrušení unie s Dánskem a vyhlášeno celonárodní referendum, kterého se učastnilo 98% voličů, 97% z nich dalo hlas ke zrušení unie a 95% jich dalo hlas republice.
17. června 1944 (Lýðveldisdagurinn) byl Island vyhlášen republikou a byla zrušena personální unie s Dánskem. Alþing zvolil za 1. prezidenta Sveinna Björnssona. Král Kristián X. poslal k tomuto dni telegram, v němž vyjádřil politování nad tím, že se sním islandský lid rozchází za těchto poměrů, ale popřál mu vše nejlepší. Změna ústavy spočívala převážně v nahrazení slova král slovem prezident.
Po válce odešly do jara 1947 všechny cizí vojenské jednotky, ale v tu samou dobu bylo obnoveno jednání s USA o předání letište v Keflavíku a možnosti mezipřistání amerických letadel, z čehož Islandu plynuly peníze. Island stále zůstával neutrální a bez armády. Roku 1949 bylo Islandu nabídnuto členství v NATO a vláda nabídku přijala, ovšem pod podmínkou, že v době míru nebudou na Islandu rozmístěna cizí vojska. V roce 1951 již vláda podepsala dohodu o obraně s USA a v Keflavíku přistálo prvních 15 letadel s americkými vojáky.
V rámci Marshallova plánu získal Island v letech 1948-1960 kolem 70 milionu dolarů. Od roku 1971 byly z Dánska postupně navráceny islandské rukopisy.
Islanďané jsou hrdí na své vikinské kořeny a mnoho z nich může vysledovat svůj původ až k prvním osadníkům, jejichž jména jsou zapsána v Knize osadníků (Landnámabók). A protože současná islandština vychází přímo ze staré norštiny, což byl jazyk Vikingů, mohou středověké vikinské ságy snadno číst i dnešní Islanďané.
Islandský parlament Alþing má 63 členů, kteří jsou voleni jednou za čtyři roky. Hlavou státu je prezident, který je rovněž volen přímo občany a plní spíše reprezentativní funkci. Výkonná moc je soustředěna v rukou vlády v čele s premiérem. Vláda byla zatím vždy v historii republiky tvořena zástupci dvou či více politických stran, neboť žádná politická strana dosud nikdy v historii republiky nezískala více než polovinu křesel. Současným islandským prezidentem je Ólafur Radar Grímsson, předsedkyní vlády Jóhanna Sigurðardóttir.
Komentáre k článku:
Komentovať môžu: ›REGISTROVANÍ MENOM‹
registrovaní nickom
všetci
Pre pridávanie komentárov k článkom sa prihláste. Ak nemáte prihlasovacie meno a heslo, zaregistrujte sa tu.